| 4208 m |   |
Mont Blanc
Toto jméno je muzikální, heroické. Tento majestátní hřeben se tyčí východně od mohutného masívu Mont Blanc, ačkoliv není nejvyšší, předčí vrcholy na severu a západě svojí divokostí a elegancí. Jižní strana, ačkoliv není elegantní je divoká, chráněná rozpraskanými ledovci a nacpaná baštami rozervaných skal. A konečně nejvíce nepřístupný je určitě gigantický kousek trojúhelníku východní stěny dominující divokému trhlinovému ledovci Frébouze. Tento výstavní kousek Montblanské oblasti - a celých Alp zůstává i nadále obrovskou žulovou stěnou na severní straně se štíhlými pilíři. Nejvýznamnější je Walkerův pilíř, nejvyšší a nepřerušovaný pilíř ve stěně. Je to nejpřímější, nejvyšší bod a nabízí ty nejdelší extrémní cesty v Alpách, celkovou obtížnost, bez možnosti návratu, ale s poměrně málo nebezpečími při dobrém počasí. Má skvělou pozici pro velké množství nedotčeného lezení, vysoko nad Leschaux Glacier, kde je základna pro klasické velké lezení daleko od horské železnice a rušné civilizace. Dokonce i nejlehčí výstup na Grandes Jorrases je náročný podnik. Prvním se to podařilo v r.1865 Edsaardu Whymperovi s famózními průvodci Michaelem Crozem, Christianem Almerem a Franzem Bienerem. Vylezli trochu níže pod Pointe Whymper, protože při výstupu zkoumali terén pro možný výstup na Aiguilie Verte. Nejvyšší bod byl dosáhnut o tři roky později Horacem Walkerem s Melchiorem Andereggem, Jahannem Jaunem a Julienem Grangem normální cestou. První pasáž SV nebo Hirondelles hřebene byla poprvé přelezena v r.1911, kdy H. O. Jones a Geoffrey Wintrop Young s Josephem Knubelem a Laurentem Crouxem, kteří jej zdolali při sestupu. Ve výstupu byl poprvé zdolán v r.1927 velkou italskou skupinou pod vedením Adolphe Rey a Alphons Chenoz. JV hřeben nebo Tronchey Areté, který vede z travnatého údolí svahy v dlouhé linii až na vrchol zdolali poprvé v r.1936 T.Gilberti a E.Croux. Impozantní pokusy dobytí Severní stěny naplňují historii alpských knih. Poprvé byla vylezena v r.1935 (až po nějakých 40 pokusech různými směry) Rudolfem Petersem a Martinem Meierem, které následoval Croz Spur ve středu stěny. První výstup klasickým Walkerovým pilířem byl rozlousknut italským skalním lezcem Riccardo Cassinem, Gino Espositem a G. Tizzonim v r.1938. Ačkoliv v následujících letech bylo vylezeno několik obtížnějších výstupů, tak tato velká nádherná stěna zůstává synonymem lezecké kvality, linie a velikosti.Mapy: IGN 3630 OT Chamonix Institut Géographique National, 1:25000 Obtížnost: AD-. Převážně led do 45°, skalní lezení obtížnost II. Námaha: Výstup k chatě 1200 mH (4 h), výstup na vrchol 1400 mH (6-7 h). Nebezpečí: Ve sněhovém kotli před vrcholovým blokem je nebezpečí lavin a padajícího kamení. Lezení na jeden z největších vrcholů Alp, známý z historie dobývání. Přístup: Z Coumayeru SV nahoru údolím Val Ferret 3,5 km do Planpincieux (nebo Planpansier, 1579 m, camping). Přístup k chatě: Jděte po cestě vlevo od kostela vedoucí severním směrem nad řídký les a nad travnatými svahy ke kraji rokle Tarrent de Marquera. Jděte podél rokle ke skalní stěně až k její patě, přejděte doprava přes potok. Potom lezte prudkým, rozeklaným skalním žebrem a žlebem na konec prudkého schodu. Nyní jděte méně prudkým svahem k moréně mezi Glacier de Planpancieux (Z) a Glacier des Grandes Jorasses (V). Lezte po morénovém hřebenu a výše jděte doleva nad ukrojený schod (řetězy, žebříky, II) ke skryté chatě Grandes Jarasses, visící na skále nad Glacier de Planpincieux (Rifugio Baccalatte, 2804 m, CAT Torino, 30 L otevřeno polovina července - konec srpna, zeptat se v údolí na saučasné podmínky).. Výstup na vrchol:: 0d chaty jděte nahoru přes suť a sníh ke skalnímu hřebenu, který odděluje Glacier Planpincieux a Glacier Grandes Jorasses. Vystupujte po sněhu vlevo (S) pod skalami (východní okraj Glacier de Planpíncieux). Od horního konce skalního hřebene, držet se trochu vlevo (S), potom jděte nad velmi trhlinovým ledovcem a po 300 m dojdete ke spodnímu konci Racher du Reposir (1 1/2 h od chaty) k ostruze Painte Hélene. Lezte po dobře držícím hřebeni (II, místy III), obvykle přímo po ostrém hřebeni až na jeho konec (3 h od chaty). Pak traverzujte prudkým ramenem ledovce doprava (často hrozí nebezpečí lavin v novém sněhu nebo pozdě odpoledně při špatném sněhu) k širokému skalnímu žebru, které sestupuje z Pointe Walker. Lezte tímto žebrem, držte se vlevo od divokého rozpraskaného Jarasses Glacier, potom nahoru rozdělujícím se žlabem až pod jeden jediný možný travers doprava na plochý ledovcový žlab. Traverzujte rychle východně (ledové srázy nad vámi a ledové sutiny ve žlabech to vyžadují). Dále jděte sněhovým svahem napravo od ledových srázů a na závěr se držte hřebene (udržujte a respektujte vzdálenost od převějí visících vpravo !), který vede přímo na vrchol Pointe Walker (po přechodu ledovcového ramene můžete také pokračovat přímo rovně nahoru žebrem Pointe Whymper a odtud dosáhnout nejvyššího bodu hřebene. Když je skála mokrá je tato cesta těžší, ale vyžaduje stejný čas.Je objektivně bezpečnější a lehčí ji najít, z tohoto důvodu je určitě lepší pro sestup). Pohledy: Při pohledu na západ, nad sousedními vrcholy hřebene vidíme v pokračování Dome de Rochefort a Dént du Geant a dominantu Mont Blanc. Chamonix Aiguilles se táhnou na SZ s Aiguille Verte a jeho satelity napravo. Na SV se odlišuje nižší Petites Jorasses a Aiguille de Leschaux, východně od nich je mohutná masa Mont Gruevetta a v pozadí Mont Dolent a v dálce Grand Combin a zbytky vrcholů Pennine. Na jihu se táhnou pohledy přes patu kopce Po plain a na JZ Grand Paradiso. Ostatní vrcholy: V pokračování hřebene západním směrem stojí Pointe Whymper (4184 m), Pointe Croz (4101 m), Pointe Hélene (4045 m), Pointe Maquerite (4065 m) a Pointe Young (3996 m). Tento velmi prominentní výškový hřeben může být traverzován jeden po druhém od Col des Jorasses (D, obtížnost občas IV, 6-8 h, největší obtížnost je mezi Col a Pointe Marguerite). Ostatní výstupové cesty: SV nebo Hirondelles hřeben (D+, max.obt. V, občas IV, 750 mH, 6-10 h od Col des Hirondelles). JV nebo Tranchey hřeben (TD, obt. IV trvale, místy V, v horních partiích, 1600 m dlouhé plus 1100 mH). S pilíř Pointe Walkert neboli Walkerův pilíř (ED, VI, V+ a V zřídka ne měně než IV, mix. pasáže , led 55-60°, mohutný a ohromný převážně dobrá skála, objektivně bezpečná před padajícím kamením na blízkých svazích. Ve špatném počasí je to bitva o přežití a rychlý návrat. V dobrém počasí bývá často přelidněná, 1200 mH, lezení okolo 2000 m, v dobrých podmínkách 14-18 h od paty stěny). S stěna Pointe Croz nebo Craz pilíř (TD+, místy V+, ale převážně IV a III, mix., led do 60°, přímá varianta také VI 1100 mH, 13-16 h od paty stěny). V stěna (ED, VI a V S místy A1, kompaktní skála, 12-14 h od Col des Hirondelles).