Doslovný překlad by mohl znít „balvanování“, a jak slovo napovídá, jedná se především o lezení na balvany. Jejich výška je zpravidla v rozmezí 2 – 5 metrů. Leze se bez jištění, v případě neudržení se na skále se odskakuje na zem. Tato horolezecká disciplína se velmi přiblížila svým charakterem ke skutečné gymnastice. Lezec se během svého výkonu nalézá blízko nad zemí, zbaven psychické zátěže ze strachu před pádem, a může se plně snažit o co nejnáročnější lezecký pohyb. Leze se buď na vršek balvanu, nebo se balvan oblézá do strany (traverzuje). V boulderingu bývají přesně vytyčené linie výstupových cest, a to včetně přesného přikázání určitých chytů a stupů, někdy se výstup začíná ze sedu nebo lehu.

Rovněž se bouldering provozuje i na umělých stěnách, a zde se i nejčastěji pořádají závody v boulderingu.

Výjimečně je boulderingový terén vysoký nad úroveň, kdy pád začíná být zdrojem strachu. Tato hranice není nijak přesně stanovena. Z boulderingového lezení se tak lze náhle dostat až k nejištěnému sólovému lezení.

Zdroj: Horolezecká metodika, 2014