Slovinsko

| autor: Hofi

Ahooj,
díky spolupráci ČHS se Slovinským svazem jsme využili možnost zúčastnit se týdenního kempu ve Slovinsku, konkrétně v oblasti města Bovce v Triglavském národním parku. 
????Fotky z tohoto týdne si můžete prohlédnout na našem RAJČE účtu ????

 ➡️ https://hovetrnik.rajce.idnes.cz/Slovinsko_2018/

Každopádně zápisky z celého týdne si můžete přečíst už zde!! A to od naší instruktorky Markéty, která se také zúčastnila a vše krásné zaznamenala.♥️

????️Pondělí: Vstáváme velmi brzy, říkáme si, že je to jistě oprávněné, že výšlap bude časově náročný. Terénem a nádhernou přírodou, kterou máme hned nad chatou, se dostáváme doprostřed lesa k zavřené boudě. Snad budeme ještě stoupat na nějaký vrchol nebo alespoň do sedla. Těšíme se, jak se budeme kochat výhledy. Nikoliv, škoda … Vracíme se tou samou cestou zpět. Co se dá dělat, snad příště. Dorazíme zpět na chatu něco kolem půl jedenácté a co teď? Žádný další program už připraven není, pro se odpoledne rozhodujeme vyrazit sami bez organizace Slovinců lézt do oblasti Kegelu.

????️Úterý: Program mají opět na starosti Slovinci, jedná se o orientaci v mapě a posléze v terénu. Trasa končí krásným koupáním v průzračné vodě Soutěsky Kluže.

????️Středa: Na doporučení se vydáváme k vodopádu Virje, je tu opravdu krásně a voda vybízí ke koupání. Další odměnou je zmrzlina v nedalekém Bovci, který nám velmi připomíná nějakou italskou vesničku. Večer nás ještě čeká cvičná ferrata, nacházející se přímo v „našem“ údolí.

????️Čtvrtek: Na přání dětí vzdáváme přednášku ve slovinštině v nedaleké vojenské pevnosti a navštěvujeme další lezeckou oblast u vesnice Trenta. Chceme tu pobýt celý den, ale plán nám hatí déšť (jediná hodina za celý týden, kdy je ošklivo). Přestože se už opět dere ven sluníčko, skály by nestačily oschnout. Saháme k náhradní variantě a opět jedeme k vodě u Kluže, která je po dešti ještě studenější než minule.

????️Pátek: U snídaně se domlouváme s ostatními, že opět společně zdoláme vrchol Kaninu, na který se popovezeme lanovkou. U pokladny ale zjišťujeme, že ceník neodpovídá tomu na webu a rozmýšlíme, co dál. Po konzultaci s dětmi, kterým se za tuto sumu, stejně jako mně, nahoru nechce, volíme náhradní plán. Dle map se vydáváme na pěší výšlap podél celého údolí. Vidíme všechny vrcholy jako na dlani. Vidíme i Kanin, který je jediný v mracích, tak jsme zvědavi, s čím přijdou ostatní dolů. Kolem „českého“ kempu Polovnik se vracíme na místo, kde nás má nabrat auto. Večer už balíme a uklízíme chatu, hned po snídani totiž musíme vyrazit, čeká nás dlouhá cesta domů.