Dachstein – přechod přes dvě chaty a dva ledovce

Po dalším úspěšném ročníku našeho oddílového letního tábora vyrazili tři naši vedoucí (Jarda, Maky a Hofi) do hor za účelem zdolat vrchol Hoher Dachstein (2995mnm), na který vystoupí přes ledovec Hallstätter Gletscher a dále po východním hřebeni na vrchol. Západním hřebenem sestoupí do druhého údolí, kde je bude čekat opětovné navázání do lanového družstva a ledovec Gosau Gletscher.

 

Nástupový den

Celé naše třídenní dobrodružství začíná na parkovišti v malebném městečku Hallstatt, kam přijíždíme okolo druhé hodiny ranní. Čas je neúprosný a není na co čekat, z kufru auta vytahujeme spacáky, karimatky a pivo. Vše odnášíme do přilehlého dřevěného altánu, který bude na dalších pár hodin naší ložnicí a uleháme. Budíček v 6:30, poslední přebalení batohů a kontrola materiálu před ochodem od auta. Cíl nástupového dne byl jasný – Simony Hütte (2 205 mnm). Vzdálenost chaty od parkoviště 11,7km by byla příjemná, kdyby ji neprovázelo nastoupených necelých 1 700 výškových metrů. Trasa je ovšem velmi dobře značená a začíná po široké štěrkové cestě, ze které se později odbočí do lesa na menší, ale stále velmi jasně značenou a vyšlapanou cestu. Po pár minutách chůze lesem je možnost prvního „občerstvení“ u horského pramene. Cesta stoupá dál lesem až k staré uzavřené chatě Tiergartenhütte, u které teče další pramen. V nohách máme prvních 1 000 výškových metrů, a tudíž zde přišel čas na krátký odpočinek a svačinu. Vidina otevřené chaty Wiesberghaus nás ovšem brzy zvedá a lesní cestou pokračujeme dál až do nadmořské výšky 1 872mnm. Na chatě nás čeka kulturní vložka v podobě dvojice muzikantů, kteří sedí na terase chaty s harfou a kytarou. Ano, mají harfu.. Na chatu přicházíme akorát s poledním sluncem, takže točený radler je k pomačkaným toastům z batohu jasná volba. Po obědové pauze ve stínu se opět vracíme na značenou cestu směr Simony Hütte a ještě asi hodinu a půl stoupáme po příjemné štěrkové pěšině mezi vápencovými kameny a nižší klečí. Chata se nám ukazuje hned po prvních pár minutách chůze, ale bylo jasně vidět, že její návštěvníci nedostanou nic zadarmo a musíme překonat ještě závěrečný skalnatý kopec, na kterém chata sedí. Okolo 14. hodiny se dostáváme na chatu, kde nás příjemně překvapuje česky mluvící personál a po ubytování vyrážíme bez batohů ještě o kousek výš směrem k ledovci, abychom si na zítra natrénovali nástup a zkontrolovali stav sněhu a „ledu“.

 

Den vyvrcholení

Snídani na chatě objednáváme na 6:00 a po honosné bufetové snídani vyrážíme v plné polní směr vrchol. Cesta k ledovci trvá přibližně hodinku a u nástupu nás bedlivě pozoruje stádo místních kamzíků, které naše přítomnost nechává naprosto klidné a dál chytají první paprsky ranního slunce. Po ledovci se dostáváme až k úpatí skalní stěny, kde začíná ferrata Schulteranstieg (topo). Ferrata začíná pár ostřejšími kroky obtížnosti C, které v kombinaci s mokrými pohorkami otestují naši pozornost a eliminují slabší návštěvníky, kteří přijeli lanovkou. Dál už vede cesta lehčím terénem a víceméně jdeme v zástupu turistů. Vrchol dobýváme v 11:10. Vrcholová svačina a foto nesmí chybět. Následně vyrážíme po ferratě Dachstein Westgrat (topo) směr Adamek Hütte. Na ferratě jsme téměř sami a potkáváme pouze pár jedinců jdoucí na vrchol ve směru od jezera Gosausee. Na úpatí ledovce proběhne metodické okénko v podobě nácviku brždění cepínem a vyprošťování z trhliny pomocí sněhové kotvy a kladkostroje. Na chatě nás čekala odměna v podobě točeného Weissbieru a skvostného západu slunce.

 

Sestupový den

Snídaně na Adamek Hütte byla oproti Simony trochu skromnější, ale tím spíše se nám daří vycházet už v půl osmé a dále neoddalovat tu slušnou porci klesání, která nás ten den čeká. První polovina trasy vede po velkých kamenech a nižších skalkách, takže je nutné každému pohybu věnovat zvýšenou pozornost a koukat pod nohy, přičemž nezapomínat ani sledovat turistické značení, které cestou sice je, ale na trase je poznat, že není příliš navštěvovaná a zřetelně vyšlapanou pěšinku zde pravděpodobně nepotkáme. Nekonečné klesání nám zpestřuje kopec Beerwurzkogel. Na jeho vrchol se sice nepodíváme, ale už jen při jeho obcházení nám stehna připomenou, že třetí den je kritický a chtělo by to trochu odpočinku. V závěru sestupu nás ještě vyškolí pár stromů ležících přes cestu, které nám připraví poctivou opičí dráhu a s blaženým pocitem se dostáváme k autu. Závěrem jedno rychlé vykoupání v Hallstattském jezeře a směr ČR.